Proč byly sovětské ženy nuceny nosit kožešinové čepice uvnitř

Kožešinová čepice je jakýmsi symbolem sovětského občana, který byl do jisté míry téměř kultem. Nosily ho ženy i muži, ale ti poslední si v interiéru vždy sundali klobouk, což se o něžném pohlaví říci nedalo. Dívky ji mohly nosit všude: v kulturním domě, knihovně, divadle, v práci a dokonce i na večírku. Zdá se, že je zde ukryto jakési tajemství... Ale ne, byly k tomu důvody, a to celkem logické.

Pravidla etikety

Na začátku 20. století se objevila klauzule, která umožňovala dámám nesundávat v interiéru klobouky. Ale mluvili jsme o sofistikovaném a elegantním doplňku, který se harmonicky kombinuje s šaty nebo kabátem. Nikdo tehdy netušil, že nová pravidla etikety plynule přejdou do sovětských časů a ženy v kožiších budou chodit po areálu v kožešinových pokrývkách hlavy.

Zajímavé je, že ze všech bodů pravidel etikety ženy vyzdvihly právě tento.Navíc to někteří stále dodržují a zapomínají, že si stále musíte sundat klobouk uvnitř, pokud to není malý klobouk.

Spolehlivost a důvěra

"Všechno, co mám, nosím s sebou." Majitelé kožešinových výrobků se zkrátka báli, že čepici, která pak stojí nemalé peníze, ukradnou, když ji nechají bez dozoru. Mimochodem, nějaký smysl tu je, protože v SSSR nebyla ani kriminalita nízká. Ženy proto raději nosily pokrývku hlavy s sebou, aby na ni zločinec nespatřil.

Neumyté vlasy

I teď jsme někdy líní si mýt vlasy každý den, i když je to naléhavě potřeba. Buď není voda, nebo je málo času, nebo jste jen líní – to se stává každému. A sovětské dámy nejsou výjimkou. Většina žen si navíc každý den mohla prát pouze ofinu, která jim podle klasiků žánru vykukovala zpod čepice. Zbytek hlavy byl jednoduše schován pod pokrývkou hlavy a nošen neustále po celý den.

Pod těžkým kloboukem tehdy módní hřebínky a lokny rychle ztrácely na objemu. A strašně se mi pod tím potila hlava. Účes vypadal, řekněme, nepříliš pěkně.

Znamení solidnosti

Kožešina nebyla v SSSR nikdy dostupná a byla vždy drahá. Obvykle nejdražší z celého obrázku byl klobouk, a proto ho samozřejmě chtěli předvést, byli na něj hrdí a vystavili ho.

Investice do budoucna

V té době se čepice kupovala na více sezón a někdy ani na dvě. Byl roky nošený, pečlivě ošetřovaný a vytvářel ideální skladovací podmínky. Jedním z požadavků bylo minimum kontaktu s čímkoli, a proto bylo zakázáno klobouk i pokládat na stůl, aby spodní část nezplešatěla.Nosili ho tedy neustále, dokonce i uvnitř, aby nezničili uniformu ani srst.