Burka (závoj, burka) je tradiční oděv žen v muslimských zemích. Tímto prvkem dámského šatníku je dlouhá róba s falešnými rukávy a speciální síťkou na vlasy zakrývající dívčin obličej. Nejčastěji se závoj nosí v zemích Blízkého východu a Střední Asie.
@niqab_aswad
Samotný název - "burka" - má perské kořeny. Zpočátku takové uzavřené oblečení nosily nejen ženy, ale i muži.
První zmínky o burce pocházejí z 15. století, ale existuje možnost, že se objevila mnohem dříve. Obyvatelé zemí Blízkého východu a asijských zemí zpočátku nosili závoj pouze proto, aby se chránili před silným suchým větrem a pískem. Od roku 1876, kdy si Ruské impérium podmanilo asijské země, však ženy začaly nosit burku, aby jejich tváře a těla neviděli cizí lidé, zejména muži jiného vyznání.
V roce 1927 proběhly v Uzbekistánu masové akce sovětské vlády proti nošení národních oděvů a jiných islámských tradic ženami.Toto chování vyvolalo bouři rozhořčení ze strany muslimského duchovenstva a příznivců klasického islámského chování. Sovětští aktivisté burku veřejně pálili, protože věřili, že jde o pozůstatek minulosti. I přes protesty samotných žen byly nuceny odhalit hlavu a ramena.
Takové události samozřejmě nemohly zůstat bez povšimnutí a sloužily jako „zrození“ islámského vojensko-politického a náboženského hnutí Basmachi, jehož představitelé byli kategoricky proti novému systému. Aby jejich ženy neporušily vůli Alláha, vyvolali členové separatistických skupin teror proti vlastním místním dívkám. Dva a půl tisíce muslimských žen bylo vystaveno násilí a vraždám ze strany jejich vlastních krajanů.
@niqab_aswad
V Evropě je ženské nošení burek také považováno za divoké. Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy tak v roce 2004 legálně zakázal nošení hidžábu ve francouzských školách. Muslimská komunita byla kategoricky proti. Poté, v roce 2009, Sarkozy znovu tvrdě promluvil o nošení celotelového oblečení. Řekl, že to narušuje důstojnost ženy, zbavuje ji sebeurčení a odděluje ji od sociálních vztahů s ostatními lidmi. O rok později bylo vystupování žen v burkinách na veřejných místech ve Francii zcela zakázáno.
V Německu nesmějí nosit burky pouze státní úředníci a státní zaměstnanci. Zaměstnanci komunikující s občany republiky nemají podle obyvatel demokratického Německa právo na krytí.
Belgické úřady také zakázaly islámským ženám nosit burku a nikáb, pokrývku hlavy, která zcela zakrývá obličej a ponechává jen tenkou štěrbinu u očí.Porušení tohoto zákona se trestá pokutou nebo týdenním vězením.
Také Švýcarsko a další evropské země považují nošení závoje za ponižující vůči ženám.
I v muslimském Turecku bylo povinné nošení tohoto tradičního oděvu zrušeno. Mustafa Kemal, bývalý prezident Turecké republiky, dovolil svým obyvatelům nosit národní oblečení podle svého uvážení.
V některých východních zemích však ženy stále nesmějí opustit domov bez burky a nikábu. V roce 2019 tak byly tři íránské dívky obviněny z podněcování prostituce a antimorálního chování a dostaly 23 let vězení jen za to, že daly květiny jiným dívkám na počest 8. března v teheránském metru, aniž by měly národní oblečení.
V Afghánistánu dochází neustále k násilí a ponižování žen. Nejenže nemají právo vyjít ven bez burky, ale navíc jsou neustále vystaveny fyzickému násilí ze strany mužů a jejich příbuzných. V roce 2015 vyrazila do ulic Kábulu skupina zoufalých aktivistek skládající se z dvaceti mladých lidí zahalených do burkin, kteří hájili práva žen. Aktivisté tvrdili, že burka je přežitek minulosti a každá zástupkyně něžného pohlaví má právo volby. Reakce na tento protest byly smíšené a zatím se bohužel nic nezměnilo!
Ráda bych věřila, že přijde doba, kdy práva muslimských žen přestanou být utlačována a ti, kteří si budou chtít sundat burku a hidžáb, to budou moci udělat bez jakékoli kritiky ze strany veřejnosti.
0
